- Poznej, co máš před očima, a co je ti skryto se ti odhalí. Neboť není nic skrytého, co nebude odhaleno -

Listopad 2011

Cesta do práce....

25. listopadu 2011 v 9:59 6a - Moje postřehy a úvahy na současnost.......
Cesta do práce.......


Byla noc a já jsem měl sny o tom jak je na Světě nádherně, ležel jsem se na louce plných květů a díval do oblak, jak v tyrkysově nodrém nebi se proletují ptáci a sluníčko příjemně hřálo ..... v tom zazvonil budík a já otevřel oči, však ten nádherně spokojený pocit ve mě zůstal a odpočinutý plný síly vyskočil z postele.
Po každodeních úkonech jsem vyrazil do práce.
Pracuji docela blízko, jen co by kamenem přes Vltavu dohodil, tak chodím pěšky.
Zamkl jsem dveře od bytu a vyrazil.
Hned v domě jsem zjistil, že někdo přes noc nechal odemčený dům a tak umožnil vandalům řádit po chodbě.....bydlím v hodně starém domě, který má bohatou historii a takovéto řádění a ničení mi je líto a mrzí mne to. Však jde o vztah k hodnotám nových nájemníků, který není a ani nemůže být, protože se koukají jen na své pohodlí a ostatní je jim jedno. Ale náladu mi to nezkazilo.

Vyšel jsem z hlavních dveří a ....hned před vchodem byla početná skupina turistů z Ruska, které průvodkyně cosi vysvětlovala. Nuž dobře, jsou to turisti, tak budu ohledu plný a řekl jsem pardon, protože jsem chtěl mezi nimi projít. Nic, nikdo nereagoval a jako bych byl neviditelný. Tudíš jsem hlasitěji pronesl ,,izvinite,, ....zase nic. Tak jsem se začal mezi nimi protlačovat.....joj, to bylo nadávek a strkání.
Po nemalém úsilí a obdržení několika urážek jsem se dostal konečně na ulici.

Troubení a já koukal jak puk.
Málem mne přejelo auto s nějakým dodavatelem do blízké restaurace.
Když opadl ten svírající pocit, tak jsem konečně vyšel směrem do práce přes Staroměstské náměstí.
Náladu jsem měl malinko pochroumanou díky těmto událostem, ale řekl jsem si......nic mi jí nezkazí!! Na Staroměstském náměstí jsem slyšel na svou osobu několik nadávek v japonštině, španělštině, angličtině, němčině a jazyku, kterému jsem nerozuměl, protože jsem svými kroky vlezl do záběru právě fotících....snažil jsem se tedy těmto fotografům vyhnout, ale zjistil jsem, že se chovám jak na Světovém poháru v slalomu.
Připadal jsem si divně, protože, ten kdo by mne sledoval, by si zajisté pomyslel že jsem po ránu pěkně namazanej. Ale náladu po krásném snu mi to opět nezkazilo.
Po překonání těchto nástrah jsem se ocitl na křižovatce u Rudolfina.
Poctivě jsem čekal na zelenou, abych mohl přejít.
Skočil zelený panáček a taky pospíchající auto, které málem přejelo maminku s kočárkem. Máme zelenou tak co tady dělá auto!? pomyslel jsem si a v duchu jsem spolu s tou maminkou vynadal tomu autu, kde ten řidič asi pospíchá do práce a má teď výčitky.....i když asi dvacet metrů od křižovatky stál v koloně zácpy.
To už jsem neměl tak skvělou náladu. Před mostem mne anglicky oslovil námořník černé pleti a nabízel mi nějaký leták, s díky jsem odmítl a on najednou umí plynně česky a říká mi....,,tak jdi do pr....,, o jak jadrný je český jazyk.
Poděkoval jsem mu a odmítl jeho pozvání k němu domů.
To už jsem byl malinko naštvaný.
Uprostřed mostu jsem se zastavil při pohledu na Karlův most. Perla mezi mosty mne opět připomněla ten krásný pocit s kterým jsem se probudil a začalo mne opět hřát u srdíčka.
Zvedlo mi to náladu a s pocitem nadšení jsem pokračoval na cestě.
Že mne málem přejela na chodníku kolona segwayů (dvojkolka řízená tyčí-dopravní prostředek), na to jsem už zvyklý, takže jsem nebyl zaskočen.
Za mostem jsem zatočil k Vltavě a po jejím břehu pokračoval.....najednou slyším nářek labutě a štěkot psa. To nějaký pejsek doráží na labuť a ona hejká, pomyslel jsem si.
Kdepak, pes rasy pittbull na labuť zaůtočil a docela jí dával zabrat, a páníček měl z toho obrovskou radost, jak jeho pes je vostrej.
Zakřičel jsem na něj co blbne a .... opět jsem byl debil, hovado a já nevím co ještě.
Myslíte že to pomohlo!?
Labuť, asi ostřílený pták a zvyklý na takovéto útoky vzal křídla na ramena a před psem uletěl na volnou hladinu, kde byl v bezpečí a pes utřel nos.
Začal jsem uvažovat o lidech, že by byli až tak neteční ke svému okolí!?
No, pochroumanou náladu mi tento zážitek určitě nenarovná, tak jsem pospíchal na Kampu a Čertovce.
Moje cesta prochází a vede krásnými zákoutími Prahy a já si to (pokud to jde) vychutnávám.
Došel jsem až ke kolu, kde z malého mostíku, který je lemovaný mříží, na kterém jsou zamčené zámky, které zde zamkly milenecké páry pro věčnou lásku,je vidět i Malostranský vodník.
Jak romantický pohled.
Ohromující hluk rozbrušovačky, která odstraňovala tyto symboly lásky věčné z mříží mi připomělo opět lidskou lhostejnost a malinko jsem propadal zoufalství.
Už ne s krásným pocitem jsem došel k Lennonově zdi, kde jsem myslel, že už bude lidské lhostejnosti konec.
Jak hluboce jsem se mýlil, zde nějaký mladý rus sprejem sříkal anglický nápis
...i lave jou...
....koukal jsem jak puk, opodál stojící skupinka z toho byla nadšená a hned se u tohoto nápisu fotili.
Z předešlé zkušenosti s fotícími, jsem je raději velikým obloukem obešel.
Hurá už jsem došel ke kostelu maltézských rytířů Panny Marie Pod řetězem.
Tam načerpám ztracenou energii, jsem si pomyslel a vstoupil do brány vedoucí ke kostelu..
....ostraha mne při prvním kroku zastavila a zdělila, že dnes a zítra je kostel uzavřen kvůli nahrávání Vánočních koled.....
.......běda!!!
Tak to už jsem byl pěkně naštvaný ale držel jsem se..
...půjdu tedy k Pražskému Jezulátku do chrámu Panny Marie Vítězné..
..přes dav turistů bych ještě v tuto chvíli čekal abych se dostal dovnitř.

Vzdal jsem to a došel do práce.

Náladu jsem měl někde mezi Jupiterem a Mlhovinou čehosi.....

....a uvědomil jsem si, že žiji svůj obyčejný život se všemi jeho radostmi a starostmi, které jsou někdy větší, někdy menší, život, který mi byl dán s ochranou bohů, ale ten kdo řídí a rozhoduje s mým životem jsem já!! Uvědomil jsem si, že život je nádherný a stojí za to ho žít naplno.

Příště až půjdu do práce, půjdu stejnou cestou, protože vím co mne na cestě čeká a také vím, že každý další den bude lepší a lidé si uvědomí svou cestu a své poslání na tomto světě!!



...11.11. 2011

1. listopadu 2011 v 10:06 Zneklidňující dny do dne 21.12. 2012 - I.
11.11. 2011


Pro někoho magické datum, pro někoho datum jako jedno z mnoha a pro někoho toto datum může znamenat převratný a zásadní zlom v jeho životě.

Kdysi za tzv. Studené války prohlásil představitel tehdejší SSSR Chruščov -
...možná to nebude konec světa, bude to jen náš konec a živí budou závidět mrtvým.....
To, co velmi dlouhou dobu se skrývalo, se jako plýživý had vynořuje na povrch
a pomalu a jistě nabírá na síle a moci.

Je to začátek, kdy se podíváme skutečnosti do tváře a minulosti dáme jméno.
Skutečné jméno, které všichni známe, ale nechceme je vyslovit.

Pochopíme smysl a podstatu tohoto mysteriozního květu, který okolo sebe šíří opojnou a omamnou vůni,
které jsme Všichni více či méně propadli.

Nový příval vzduchu odvane silou vichřice tuto omamnou vůni
a vystřízlivění z opojení nebude pro mnohé příjemné.

Bude to vypadat jak po bujarém večírku, kde jsme si užívali euforii návalů chtíče, alkoholu, sexu, omamných látek a bůh ví čeho, čeho jsme jako lidé schopni...
....ráno se probudíme s bolavou hlavou, zjišťujeme co jsme vše udělali a stydíme se sami před sebou.

Nejhorší zjištění pro nás bude identita hostitele, který nás pohostil lahůdkami pro ukojení chuti, překrásnými obrazy pro ukojení zraku, jemnými kožešinami a povrchem věcí pro ukojení hmatu, libími vůněmi pro ukojení čichu a splnění veškerých zvrácených přání pro naši mysl.
A to jen z jediného důvodu........
.......získat pro sebe naši DUŠI.
Podlehnout líbivým a mámivým slovům je snadné.

Však začít přemýšlet nad tím,
že jsme ochotni zaplatit jakoukoli cenu jen pro pocit pomyslného štěstí již tak snadné není.
Tento hostitel bere na sebe podobu takovou, jakou si přejeme.
Říká slova, která slyšet chceme, jedná tak jak chceme my.

Proto varuji před takovýmto nebezpečím, protože za tímto se skrývá jed, který pomalu a jistě otravuje nejen tělo, ale hlavně duši. Nejhorší na tom je, že ten, který přičichl k tomuto květu, neví a ani v nejměnším netuší, že je otrávený.

Jeho jméno zní Množství.

Mnohé jsme svou euforií omámenosti pokazili a pohled do zrcadla nám jasně signalizuje ....tudy cesta nevede!!
Ti, kteří si toto uvědomí mají velikou šanci nastolit pořádek ve svých myšlenkách
a svými činy uskutečnit návrat na svou cestu.

Však, kdo si toto neuvědomí a bude stále podléhat tomuto šalebnému klamu, kde si bude užívat opojení a opájení se květy nečinností a netečností podobá se hnijicí mrtvole, kterou obklopují mouchy démona hniloby.

Tito lidé, nevidí, neslyší, necítí a již pozbyli svou duši a své Já.

Přál bych si jim pomoci a vy, kteří procitli a vystřízlivěli určitě taky, však z ovocného sadu, kerý plodil granátová jablka se stal pozemek plný pahýlů stromů a ztratil schopnost plnit své poslání.

Proto Vám říkám toto cestou a apeluji na Vás,
okolo tohoto datumu 11.11. 2011 se staňte tedy sadařem a zodpovědně se spolu pustme do Díla.

Nejdříve odstraňme plevel a trnité křoví, které brání těmto stromům k jejich růstu, zalévejme je čistou vodou (Voda je prvek nesoucí v sobě informace) aby dostali šanci se vzpamatovat.

Poté slova ....živí budou závidět mrtvým pozbyde smyslu a v opačném významu .....
.....živí se stanou mrtvolami a mrtví se skrze Smrt zrodí v něco nového, smysluplného a hlavně plní života!!

Listopad

1. listopadu 2011 v 9:59 Věštba na rok 2011 dle iniciace Crata-Repoa
Listopad 2011


Rok se pomalu blíží ke svému konci, ale nám zbývají ještě dva měsíce a jeden z nich je listopad.
Jak jsem již předeslal v minulém měsíci, kde nás mnohé překvapilo a zaskočilo, tak v měsíci listopadu vše budeme stavět na nových základech.
Čeká nás tvrdá práce a pro někoho možná i doslova robota.
Samozřejmě vše začíná na svátek Všech svatých, kde si připomeneme naše nejbližší, kteří již nejsou mezi námi. Většina z Vás k duším zemřelých má spoustu nevyřešeno a to se promítá do dosavadního života.
Jeden moudrý muž řekl..
...co je to za společnost, která neumí pohřbívat své mrtvé....
...stačí, když se nad tímto zamyslíme a bude nám smutno.

Neumíme se chovat ke svým zemřelým, jak se potom můžem chovat k živým. Proto usmíření a upřímný dík patří našim zemřelým. Nebude to jednoduché vytáhnout vzpomínky a situace z minulosti, ale jelikož my jsme živí a tudíž máme vědomí a myšlenky, je jen na nás odpustit mrtvým a příjmout zodpovědnost za živé.
Spousta z Vás získala náhled, co v měsíci Listopadu dělat a uskutečnit. Opět podotýkám, že to bude tvrdá práce.
Díky uskutečnění svého díla se mnozí dostanou do konfliktních situací, protože Tvůrčí princip, který řídí naše kroky a myšlenky se bude projevovat v plné sílea jasně nám bude dávat najevo,
co potřebujeme a co nepotřebujeme.
Zde již není místo a čas pro naše Já ale pro naše My.....

Mnoho mých klientů se v posledních týdnech potýká s přívalem nových poznatků a zkušeností, se kterými si více či méně neví rady. Zaplétají se ve svých myšlenkách a nedokáží příjmout tu skutečnost, že se dějí věci u nich samotných pro přerod jejich já v nové JÁ. Pamatujte si, že nejsložitější a komplikované situace a okolnosti mají jednoduché řešení. Proto v měsíci Listopadu se staňte dělníkem, stavitelem, architektem atd. jednoduchých staveb, na kterých se dá budovat architektonicky a kostrukčně rozsáhlá díla.

Nebudujte základy na ruinách toho co bylo, ale na čistých pláních lidského poznání,
protože jaký bude jednotlivý článek řetězu, tak pevný bude celý řetěz.

Základ nás samotných tvoří (ať se to někomu líbí či nelíbí), rodina a naši nejbližší. Jak vybudujeme naši rodinu, tak se budeme cítit opravdu doma, protože to, co do ní vkládáme, by se nám mělo vracet. Jestiže se snažíme budovat svou rodinu a nic se nám nevrací.....asi je někde chyba.
Proto, poznání a pochopení co činíme nebude pro mnohé příjemné. V Listopadu vyplavou na povrch skryté skutečnosti a potom začne ta tvrdá práce.
A vězte, že výsledek (i za cenu ztrát) bude osvobozující plný naděje na kvalitnější a duchaplný plnohodnotný život, kde již předem poznáme, zda se k nám plíží nebezpečí nebo radost, naplnění hodnot a v neposlední řadě i Láska!!