- Poznej, co máš před očima, a co je ti skryto se ti odhalí. Neboť není nic skrytého, co nebude odhaleno -

Cesta do práce....

25. listopadu 2011 v 9:59 |  6a - Moje postřehy a úvahy na současnost.......
Cesta do práce.......


Byla noc a já jsem měl sny o tom jak je na Světě nádherně, ležel jsem se na louce plných květů a díval do oblak, jak v tyrkysově nodrém nebi se proletují ptáci a sluníčko příjemně hřálo ..... v tom zazvonil budík a já otevřel oči, však ten nádherně spokojený pocit ve mě zůstal a odpočinutý plný síly vyskočil z postele.
Po každodeních úkonech jsem vyrazil do práce.
Pracuji docela blízko, jen co by kamenem přes Vltavu dohodil, tak chodím pěšky.
Zamkl jsem dveře od bytu a vyrazil.
Hned v domě jsem zjistil, že někdo přes noc nechal odemčený dům a tak umožnil vandalům řádit po chodbě.....bydlím v hodně starém domě, který má bohatou historii a takovéto řádění a ničení mi je líto a mrzí mne to. Však jde o vztah k hodnotám nových nájemníků, který není a ani nemůže být, protože se koukají jen na své pohodlí a ostatní je jim jedno. Ale náladu mi to nezkazilo.

Vyšel jsem z hlavních dveří a ....hned před vchodem byla početná skupina turistů z Ruska, které průvodkyně cosi vysvětlovala. Nuž dobře, jsou to turisti, tak budu ohledu plný a řekl jsem pardon, protože jsem chtěl mezi nimi projít. Nic, nikdo nereagoval a jako bych byl neviditelný. Tudíš jsem hlasitěji pronesl ,,izvinite,, ....zase nic. Tak jsem se začal mezi nimi protlačovat.....joj, to bylo nadávek a strkání.
Po nemalém úsilí a obdržení několika urážek jsem se dostal konečně na ulici.

Troubení a já koukal jak puk.
Málem mne přejelo auto s nějakým dodavatelem do blízké restaurace.
Když opadl ten svírající pocit, tak jsem konečně vyšel směrem do práce přes Staroměstské náměstí.
Náladu jsem měl malinko pochroumanou díky těmto událostem, ale řekl jsem si......nic mi jí nezkazí!! Na Staroměstském náměstí jsem slyšel na svou osobu několik nadávek v japonštině, španělštině, angličtině, němčině a jazyku, kterému jsem nerozuměl, protože jsem svými kroky vlezl do záběru právě fotících....snažil jsem se tedy těmto fotografům vyhnout, ale zjistil jsem, že se chovám jak na Světovém poháru v slalomu.
Připadal jsem si divně, protože, ten kdo by mne sledoval, by si zajisté pomyslel že jsem po ránu pěkně namazanej. Ale náladu po krásném snu mi to opět nezkazilo.
Po překonání těchto nástrah jsem se ocitl na křižovatce u Rudolfina.
Poctivě jsem čekal na zelenou, abych mohl přejít.
Skočil zelený panáček a taky pospíchající auto, které málem přejelo maminku s kočárkem. Máme zelenou tak co tady dělá auto!? pomyslel jsem si a v duchu jsem spolu s tou maminkou vynadal tomu autu, kde ten řidič asi pospíchá do práce a má teď výčitky.....i když asi dvacet metrů od křižovatky stál v koloně zácpy.
To už jsem neměl tak skvělou náladu. Před mostem mne anglicky oslovil námořník černé pleti a nabízel mi nějaký leták, s díky jsem odmítl a on najednou umí plynně česky a říká mi....,,tak jdi do pr....,, o jak jadrný je český jazyk.
Poděkoval jsem mu a odmítl jeho pozvání k němu domů.
To už jsem byl malinko naštvaný.
Uprostřed mostu jsem se zastavil při pohledu na Karlův most. Perla mezi mosty mne opět připomněla ten krásný pocit s kterým jsem se probudil a začalo mne opět hřát u srdíčka.
Zvedlo mi to náladu a s pocitem nadšení jsem pokračoval na cestě.
Že mne málem přejela na chodníku kolona segwayů (dvojkolka řízená tyčí-dopravní prostředek), na to jsem už zvyklý, takže jsem nebyl zaskočen.
Za mostem jsem zatočil k Vltavě a po jejím břehu pokračoval.....najednou slyším nářek labutě a štěkot psa. To nějaký pejsek doráží na labuť a ona hejká, pomyslel jsem si.
Kdepak, pes rasy pittbull na labuť zaůtočil a docela jí dával zabrat, a páníček měl z toho obrovskou radost, jak jeho pes je vostrej.
Zakřičel jsem na něj co blbne a .... opět jsem byl debil, hovado a já nevím co ještě.
Myslíte že to pomohlo!?
Labuť, asi ostřílený pták a zvyklý na takovéto útoky vzal křídla na ramena a před psem uletěl na volnou hladinu, kde byl v bezpečí a pes utřel nos.
Začal jsem uvažovat o lidech, že by byli až tak neteční ke svému okolí!?
No, pochroumanou náladu mi tento zážitek určitě nenarovná, tak jsem pospíchal na Kampu a Čertovce.
Moje cesta prochází a vede krásnými zákoutími Prahy a já si to (pokud to jde) vychutnávám.
Došel jsem až ke kolu, kde z malého mostíku, který je lemovaný mříží, na kterém jsou zamčené zámky, které zde zamkly milenecké páry pro věčnou lásku,je vidět i Malostranský vodník.
Jak romantický pohled.
Ohromující hluk rozbrušovačky, která odstraňovala tyto symboly lásky věčné z mříží mi připomělo opět lidskou lhostejnost a malinko jsem propadal zoufalství.
Už ne s krásným pocitem jsem došel k Lennonově zdi, kde jsem myslel, že už bude lidské lhostejnosti konec.
Jak hluboce jsem se mýlil, zde nějaký mladý rus sprejem sříkal anglický nápis
...i lave jou...
....koukal jsem jak puk, opodál stojící skupinka z toho byla nadšená a hned se u tohoto nápisu fotili.
Z předešlé zkušenosti s fotícími, jsem je raději velikým obloukem obešel.
Hurá už jsem došel ke kostelu maltézských rytířů Panny Marie Pod řetězem.
Tam načerpám ztracenou energii, jsem si pomyslel a vstoupil do brány vedoucí ke kostelu..
....ostraha mne při prvním kroku zastavila a zdělila, že dnes a zítra je kostel uzavřen kvůli nahrávání Vánočních koled.....
.......běda!!!
Tak to už jsem byl pěkně naštvaný ale držel jsem se..
...půjdu tedy k Pražskému Jezulátku do chrámu Panny Marie Vítězné..
..přes dav turistů bych ještě v tuto chvíli čekal abych se dostal dovnitř.

Vzdal jsem to a došel do práce.

Náladu jsem měl někde mezi Jupiterem a Mlhovinou čehosi.....

....a uvědomil jsem si, že žiji svůj obyčejný život se všemi jeho radostmi a starostmi, které jsou někdy větší, někdy menší, život, který mi byl dán s ochranou bohů, ale ten kdo řídí a rozhoduje s mým životem jsem já!! Uvědomil jsem si, že život je nádherný a stojí za to ho žít naplno.

Příště až půjdu do práce, půjdu stejnou cestou, protože vím co mne na cestě čeká a také vím, že každý další den bude lepší a lidé si uvědomí svou cestu a své poslání na tomto světě!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.