- Poznej, co máš před očima, a co je ti skryto se ti odhalí. Neboť není nic skrytého, co nebude odhaleno -

6a - Moje postřehy a úvahy na současnost.......

Mé vidění a pochopení V. Havla

4. ledna 2012 v 17:40

Lidé přicházejí a odcházejí, je to zákonitost života a jeho koloběhu. Je to zákonitost, která je neměnná.
Od počátku věků se však v určité době a čase vyskytnou lidé,
kteří pohnou dějinami, a jejich jména se nesmazatelně vryjou do knihy velikánů lidstva.

Někteří upadnou v zapomění a ztratí se ve víru událostí, a někteří vykonají něco tak velikého nebo vznešeného, že jejich odkaz k nám hovoří do dnešních dnů.

Václav Havel, kdo to byl? Jaký to byl vlastně člověk? Jaká duše se v něm vlastně projevila!?

To jsou otázky, které mě oslovili při sledování průběhu jeho pohřbu a celého dění okolo tohoto aktu.
Víte, já jsem nějak V. Havla nemusel, byl jsem sice rád a spokojen, když se stal naším prezidentem, ale na druhé straně jsem mu měl za zlé jeho neuvážená rozhodnutí, co se týče amnestie po jeho inauguraci, vstup do NATO, umožnění vstupu investorů ze zahraničí (částečné rozprodání nemovitostí cizincům viz Karlovy Vary) a hlavně začlenění Čech do Evropské unie.
Byl jsem na něj naštvaný, ale respektoval jsem jeho rozhodnutí.
Jeho peripetie se zdravím jsem vnímal jen jako zprávy a nijak jsem se nad tím nepozastavoval.
Však co se nestalo. On odešel a já jsem ho teprve po jeho smrti začal vnímat a chápat.
Jeho prosazované heslo ,,Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí,, , které bylo symbolem Sametové revoluce začalo mít smysl paradoxně po jeho smrti.
Přiznám se, že jsem ho vnímal spíš jako politika než jako člověka a to člověka naivního.
Nyní ho chápu jako člověka, ale na míle vzdálené naivitě včetně jeho lidskosti v politickém dění.
On tu musel být, on musel nám všem ukázat tu lidskost, on musel na tuto dobu zde být, aby ukázal nejen nám čechům, že jsme češi, ale celému světu, že to jde utvořit a chápat taky jinak.
Jeho duch a jeho projevení je hodnotným odkazem pro nás všechny.
Je škoda, že jsem nepochopil jeho dílo za jeho života, ale jsem vděčný za to, že jsem ho pochopil po jeho smrti.
Čekal jsem na Zádušní mši a na projevy nad jeho rakví.
Nečekal jsem však svou osobní účast.
Projevy byly osobní i státnické, však jen jeden lidský a plný emocí.

A tím byl projev Karla Schwarzenberga.

Budu citovat čát projevu, která objasnila V. Havla jako velikána dějin......

.......,,Václav Havel ovšem věděl, že slovo pravda má i značně zúžený smysl.
Věděl také, že když chápeme pravdu sebestředně, pouze jako svou pravdu,
tak je to příčina sváru, ba nesnášenlivosti.
Proto jeho heslo bylo - Pravda a láska, neboť pouze láska nás přiměje naslouchat pravdě toho druhého,
pravdě jiných.
To je ta láska, která nás též vede k pokoře, čímž Václav Havel předčil nás všechny.
To je hluboký smysl hesla - Pravda a láska, kterému se lidé mnohdy vysmívali a velmi mu ho vyčítali.
Přesto je to podstata lidského boje.
My všichni víme, že tento boj bude trvat po celou existenci lidstva. My víme, že ten boj o lásku a pravdu nesmíme nikdy vzdát,,......

Proto, nyní v dnešní dramatické době nebudu smutnit nad jeho odchodem,
protože příchod a odchod je koloběh života,
budu s úctou a pokorou slavit zrození projevení jeho myšlenky o Pravdě a lásce v našem materiálním světě.
Proto se připojuji ke Karlu Schwarzenbergovi a k jeho závěru projevu...

Pane prezidente Havle, za pravdu a lásku budeme nadále bojovat. Neustaneme. Můžete se na nás spolehnout....
..........a já dodávám Děkuji za otevření srdce.

Cesta do práce....

25. listopadu 2011 v 9:59
Cesta do práce.......


Byla noc a já jsem měl sny o tom jak je na Světě nádherně, ležel jsem se na louce plných květů a díval do oblak, jak v tyrkysově nodrém nebi se proletují ptáci a sluníčko příjemně hřálo ..... v tom zazvonil budík a já otevřel oči, však ten nádherně spokojený pocit ve mě zůstal a odpočinutý plný síly vyskočil z postele.
Po každodeních úkonech jsem vyrazil do práce.
Pracuji docela blízko, jen co by kamenem přes Vltavu dohodil, tak chodím pěšky.
Zamkl jsem dveře od bytu a vyrazil.
Hned v domě jsem zjistil, že někdo přes noc nechal odemčený dům a tak umožnil vandalům řádit po chodbě.....bydlím v hodně starém domě, který má bohatou historii a takovéto řádění a ničení mi je líto a mrzí mne to. Však jde o vztah k hodnotám nových nájemníků, který není a ani nemůže být, protože se koukají jen na své pohodlí a ostatní je jim jedno. Ale náladu mi to nezkazilo.

Vyšel jsem z hlavních dveří a ....hned před vchodem byla početná skupina turistů z Ruska, které průvodkyně cosi vysvětlovala. Nuž dobře, jsou to turisti, tak budu ohledu plný a řekl jsem pardon, protože jsem chtěl mezi nimi projít. Nic, nikdo nereagoval a jako bych byl neviditelný. Tudíš jsem hlasitěji pronesl ,,izvinite,, ....zase nic. Tak jsem se začal mezi nimi protlačovat.....joj, to bylo nadávek a strkání.
Po nemalém úsilí a obdržení několika urážek jsem se dostal konečně na ulici.

Troubení a já koukal jak puk.
Málem mne přejelo auto s nějakým dodavatelem do blízké restaurace.
Když opadl ten svírající pocit, tak jsem konečně vyšel směrem do práce přes Staroměstské náměstí.
Náladu jsem měl malinko pochroumanou díky těmto událostem, ale řekl jsem si......nic mi jí nezkazí!! Na Staroměstském náměstí jsem slyšel na svou osobu několik nadávek v japonštině, španělštině, angličtině, němčině a jazyku, kterému jsem nerozuměl, protože jsem svými kroky vlezl do záběru právě fotících....snažil jsem se tedy těmto fotografům vyhnout, ale zjistil jsem, že se chovám jak na Světovém poháru v slalomu.
Připadal jsem si divně, protože, ten kdo by mne sledoval, by si zajisté pomyslel že jsem po ránu pěkně namazanej. Ale náladu po krásném snu mi to opět nezkazilo.
Po překonání těchto nástrah jsem se ocitl na křižovatce u Rudolfina.
Poctivě jsem čekal na zelenou, abych mohl přejít.
Skočil zelený panáček a taky pospíchající auto, které málem přejelo maminku s kočárkem. Máme zelenou tak co tady dělá auto!? pomyslel jsem si a v duchu jsem spolu s tou maminkou vynadal tomu autu, kde ten řidič asi pospíchá do práce a má teď výčitky.....i když asi dvacet metrů od křižovatky stál v koloně zácpy.
To už jsem neměl tak skvělou náladu. Před mostem mne anglicky oslovil námořník černé pleti a nabízel mi nějaký leták, s díky jsem odmítl a on najednou umí plynně česky a říká mi....,,tak jdi do pr....,, o jak jadrný je český jazyk.
Poděkoval jsem mu a odmítl jeho pozvání k němu domů.
To už jsem byl malinko naštvaný.
Uprostřed mostu jsem se zastavil při pohledu na Karlův most. Perla mezi mosty mne opět připomněla ten krásný pocit s kterým jsem se probudil a začalo mne opět hřát u srdíčka.
Zvedlo mi to náladu a s pocitem nadšení jsem pokračoval na cestě.
Že mne málem přejela na chodníku kolona segwayů (dvojkolka řízená tyčí-dopravní prostředek), na to jsem už zvyklý, takže jsem nebyl zaskočen.
Za mostem jsem zatočil k Vltavě a po jejím břehu pokračoval.....najednou slyším nářek labutě a štěkot psa. To nějaký pejsek doráží na labuť a ona hejká, pomyslel jsem si.
Kdepak, pes rasy pittbull na labuť zaůtočil a docela jí dával zabrat, a páníček měl z toho obrovskou radost, jak jeho pes je vostrej.
Zakřičel jsem na něj co blbne a .... opět jsem byl debil, hovado a já nevím co ještě.
Myslíte že to pomohlo!?
Labuť, asi ostřílený pták a zvyklý na takovéto útoky vzal křídla na ramena a před psem uletěl na volnou hladinu, kde byl v bezpečí a pes utřel nos.
Začal jsem uvažovat o lidech, že by byli až tak neteční ke svému okolí!?
No, pochroumanou náladu mi tento zážitek určitě nenarovná, tak jsem pospíchal na Kampu a Čertovce.
Moje cesta prochází a vede krásnými zákoutími Prahy a já si to (pokud to jde) vychutnávám.
Došel jsem až ke kolu, kde z malého mostíku, který je lemovaný mříží, na kterém jsou zamčené zámky, které zde zamkly milenecké páry pro věčnou lásku,je vidět i Malostranský vodník.
Jak romantický pohled.
Ohromující hluk rozbrušovačky, která odstraňovala tyto symboly lásky věčné z mříží mi připomělo opět lidskou lhostejnost a malinko jsem propadal zoufalství.
Už ne s krásným pocitem jsem došel k Lennonově zdi, kde jsem myslel, že už bude lidské lhostejnosti konec.
Jak hluboce jsem se mýlil, zde nějaký mladý rus sprejem sříkal anglický nápis
...i lave jou...
....koukal jsem jak puk, opodál stojící skupinka z toho byla nadšená a hned se u tohoto nápisu fotili.
Z předešlé zkušenosti s fotícími, jsem je raději velikým obloukem obešel.
Hurá už jsem došel ke kostelu maltézských rytířů Panny Marie Pod řetězem.
Tam načerpám ztracenou energii, jsem si pomyslel a vstoupil do brány vedoucí ke kostelu..
....ostraha mne při prvním kroku zastavila a zdělila, že dnes a zítra je kostel uzavřen kvůli nahrávání Vánočních koled.....
.......běda!!!
Tak to už jsem byl pěkně naštvaný ale držel jsem se..
...půjdu tedy k Pražskému Jezulátku do chrámu Panny Marie Vítězné..
..přes dav turistů bych ještě v tuto chvíli čekal abych se dostal dovnitř.

Vzdal jsem to a došel do práce.

Náladu jsem měl někde mezi Jupiterem a Mlhovinou čehosi.....

....a uvědomil jsem si, že žiji svůj obyčejný život se všemi jeho radostmi a starostmi, které jsou někdy větší, někdy menší, život, který mi byl dán s ochranou bohů, ale ten kdo řídí a rozhoduje s mým životem jsem já!! Uvědomil jsem si, že život je nádherný a stojí za to ho žít naplno.

Příště až půjdu do práce, půjdu stejnou cestou, protože vím co mne na cestě čeká a také vím, že každý další den bude lepší a lidé si uvědomí svou cestu a své poslání na tomto světě!!

...postřehy....

13. června 2010 v 22:46


sol

....ZDE, V TOMTO ČLÁNKU, BYCH SI PŘÁL SE S VÁMI PODĚLIT O MÉ POSTŘEHY V UPLYNULÉM

POLOLETÍ LETOŠNÍHO ROKU. VŠAK, KAŽDÝ DEN SE ODEHRÁVÁ TOLIK VĚCÍ A TOLIK ZVRATŮ

V BĚŽNÉM  LIDSKÉM ŽIVOTĚ, TOLIK NENADÁLÝCH SKUTEČNOSTÍ SE VYJEVUJE NA POVRCH,

TOLIK GLOBÁLNÍCH UDÁLOSTÍ...ŽE NEMOHU DOKONČIT TENTO PŘÍSPĚVEK. 


JAK JSEM JIŽ PŘEDURČIL.....JE TENTO PŮL ROK NATOLIK ZÁVAŽNÝ, NEJEN V MEZILIDSKÝCH

VZTAZÍCH, ALE I V PŘERODU KOLEKTIVNÍHO VĚDOMÍ, TRANSFORMACE DUCHA A DUŠE, V

UVĚDOMĚNÍ SI LIDSTVÍ U JEDNOTLIVCE A JEHO POCHOPENÍ K DALŠÍMU VÝVOJI SEBE

SAMA....

V tomto příspěvku, se budu snažit popsat Vám co pro mne znamenal a znamená uplynulý půlrok.......

Asi jako každý, jsem si na Nový rok předsevzal, že tento rok bude pro mne vykročení do nového roku jiný, s odhodláním zásadně změnit dosavadní život.
Vykročil jsem jak nebojácný hrdina do boje se svými démony ať už projevenými nebo vnitřními. Nebyl jsem na to sám, protože moje přítelkyně mi jasně ukazovala tvrdou realitu, protože moje myšlenky a to co je uvnitř mne realitu poněkud zkreslovalo. Věděl jsem o té realitě a snažil jsem se s ní ztotožnit......ano má práce se poněkud ubírala jinak než jsem potřeboval pro můj osobní růst, ale jak se říká (a je to pravda), každý sebemenší ůkol a rozhodnutí Vás posunuje kupředu i když se to v danou chvíli a čas nezdá! Takže jsem posuzoval věci které jsou uvnitř (dar k Dílu) a věci které mi Prozřetelnost poskytovala na hmotné úrovni. Vše se začalo vyvíjet směrem, který jsem v srdci přijal a o to více mne dávalo Univerzum zkoušky, zda novou cestu příjmu. Začal jsem plánovat do budoucna a tak trochu si přikrášloval věci. Leden a únor se vyvíjel slibně, nejen u mne ale i globálně. Okolnosti a minulost mne začali atakovat o to víc....
Vše se začalo projevovat po mém vystoupení v TV Barrandov v EZO.TV......... uvědomil jsem si, že mé učinkování skončilo a moje práce dostane jiný směr. Znamenalo to tehdy uvědomit si kdo a co vlastně jsem........(moje ego dostalo na frak.......protože neznám nikoho, kdo jednou zakusil pomyslnou slávu aby ho to nějakým způsobem nepoznamenalo!!)......
Od té doby co jsem tuto skutečnost přijal se spirála dění začala otáčet a rotovat neuvěřitelnou silou....kterou jsem pocítil v srdci i na duši....mohu Vám zdělit a s upřímností žíct, že tyto stavy jsou natolik závažné a bolestné, že jsem nevěděl zda to na fyzické úrovni zvládnu. Informace, které jsem dostával z druhé strany byli a jsou natolik zodpovědné a natolik závažné, že jsem si říkal.....musím to zvládnout, ne pro sebe ale pro ty, kteří jednou pochopí a budou potřebovat nejen poradit ale nasměrovat na cestě......
Nejen u mne se Univerzum začalo projevovat......když se zpětně podíváte, co se všechno odehrálo ve Světě a co postihlo půlku planety, ať je to zemětřesení, povodně, soptící sopka, války, přívalové vlny, tání ledovců, sluneční vítr, požáry......s hrůzou pochopíte, tak jako já, že stop.....tudy cesta nevede a je na nás jednotlivcích abychom se spojili v jeden celek a konečně začali bojovat s démony, kteří se snaží opanovat nejen nás samých, ale i celý lidský rod. Jasně nám dává MAJA najevo svou nespokojenost s tím nejen jak myslíme, přemýšlíme ale hlavně jak jednáme. Opravdu je jen na nás, jak s touto skutečností a realitou naložíme!!!
Vývoj se tedy u mne začal projevovat a zápasit s tím co bych si přál s tím co potřebuji.....jednou jsem přijal závazek daru, který mně poskytlo Univerzum a začalo se to tlouci s tím co bych chtěl!
Od té doby co jsem si uvědomil, že moje práce nebude sklízet bohatství materiálního světa (peníze byly, jsou a budou) ale sklízet bohatství SRDCE a DUŠE, což je neuvěřitelná nádhera ale i nejtěžší a největší zodpovědnost, se začaly dít malé zázraky. 
Nebyly zadarmo, protože jsem se vzdal požitků (nerad, ale nakonec přijal srdcem) a musel jsem se srovnat a smířit s tou skutečností, že ode mne odešlo pár lidí, včetně mé přítelkyně(v květnu)....nebylo to jednoduché.
Nicméně, od toho pomyslného přijetí na konci února a začátku března, se začali přihlašovat lidé, kteří mají z hůry dáno, ale neuměli si s tím poradit. 
Abych vám to nějakým způsobem přiblížil, jak tito lidé vnímají.....je to jakoby žáčci v první třídě otevřeli učebnici z Vysoké školy a začali si v ní číst a nějakým způsobem je to zujalo a doma se ptají jak to tedy je když se učí teprve číst ale tomuto rozumí!!!
Proto vím, že moje vystupování v TV není v současnosti na místě a moje vědomosti předávám kontaktem z očí do očí....ne pro sebe ale pro ty, kteří hledají......
Moje výklady nejsou pro ty, kteří chtějí slyšet ....jé paninko, to bude všechno skvělé a věřte mi, jak to stále dokola slyšíme......., moje výklady a moje práce je pro ty, kteří mají víru v člověka, v sebe sama a v budoucnost!! Pro ty, kteří se nebojí čelit Démonům, pro ty, kteří se nebojí postavit se svému dosavadnímu životu čelem bez předsudků i za cenu toho, že je to bude v srdíčku bolet, protože moc dobře všichni víme, že za tím pomyslným horizontem událostí je to čemu všichni bez vyjímky věříme!!!
.....prodělal jsem na fyzické úrovni i to, že mne to zasáhlo ve zdraví (srdce).......věřil jsem, že je to zkouška a také byla......stačilo se nebránit. Průběh byl špatný a myslel jsem že je to má poslední hodinka......nebyla, bylo mi zděleno, že není čas odejít, protože mnoho není dokončeno a mnoho lidí mne nyní a v budoucnu bude potřebovat!
Dále na hmotné úrovni se cítím být v současnosti jak na pranýři...ne a ne se to srovnat! Ale na nehmotné úrovni, je to povznášející pocit. Pocit, že čím víc mi umožňuje Univerzum koukat pod pokličku, tím větší zodpovědnost vůči celku mám.
Lidé z mého okolí odcházejí a přicházejí....někdy jsem překvapen vývojem a reakcí lidí a přátel. Ani jeden z mých nejbližších nemá lehký život a jejich zkoušky jsou někdy větší, někdy slabší, někdy bolestné, někdy i humorné.......ale všichni bez vyjímky, to jsou lidé!!! Všichni mají dar a proto jejich zkoušky jsou adekvátní k jejich růstu. Všem, bez jakékoli vyjímky bezmezně důvěřuji a sleduji z povzdálí (protože, jakmile se zasáhne do jejich zkoušek, zkouška přestává být zkouškou!!), jak rostou a sílí v připravovaných změnách, kteými procházejí nejen oni, já ale i vy!!

..pokračování

 
 

Reklama